Začátek

Pokud se někde zamotáte do malých úzkých uliček, jízda trochu ztrácí na půvabu i na kvalitě povrchu, navíc chodník přetínají časté vjezdy do domů a ty nejsou zrovna příjemné pod nohama. Moc nedoporučuju ani svůdný pruh silnice, na kterém je namalované kolo, jedině pokud je úplně úzký. Ty široké jsou totiž pro kola a autobusy, ale jezdí v nich především taxíky a jsou docela nerudní, když před nimi někdo jede na bruslích. Úzké pásy jsou v pohodě, nanejvýš sem tam motorka. Na přechodech je trochu nepříjemné, že auta, která odbočují přes přechod mají zelenou stejně jako chodci (tedy i bruslaři) a najíždějí úplně těsně k přechodu – nemají takovou tu zdvořilostní vzdálenost jako tady. Občas mi to připadalo, že využiju kolenní chrániče dost netradičním způsobem ke styku s nárazníky aut.

Školy a půjčovny - pro úplné začátečníky tu fungují bruslařské kursy. Učitelé předvádějí, jak padat na kolena, nebo držet rovnováhu tak, že se bude dvojice o sebe opírat. Zdá se, že prodat se dá cokoliv. Vzhledem k množství sportovních obchodů s bruslema a k popularitě bruslení je pravděpodobné, že jsou někde i půjčovny, ale o žádné konkrétní nevím.

Parky – není v nich obecně zakázáno jezdit, jako tady, ale někde je dost účinnej písek – např. v Luxembourských zahradách nebo ve Vincenském lesíku. Spíš tam lidi běhaj, bruslit se tam nedá. Našla jsem v průvodci na ježdění doporučený park Monceau. Když nebude vadit, že není moc velký a má jenom několik různých cest dokola, tak se tam jezdí pěkně a je to romantické zelené místo s nádechem minulého století. Při plánování návštěvy parku je dobré si uvědomit, že ne každé zelené místo na mapě je park. Někdy je to taky hřbitov :)(to se nám fakt stalo).

Doteď se to týkalo spíš fitnesovýho ježdění. V Paříži se dá provozovat i leccos jiného. Tradičně tam kluci jezděj krásný slalomy. Na slalomech teda fakt uměj rafinovaný kousky. Třeba je jezděj pozadu, ale jenom po předních kolečkách a to šílenou rychlostí. Některý kluci dokážou mezi každým kelímkem zaplést nohy do vánočky a ještě je včas rozplést – vůbec se mi ten pohyb nepodařilo rozluštit. Nebo jedou synchronizovaně ve dvou těsně za sebou. Viděli jsme i fantastické baletní kreace na bruslích.

Nejjistější místo, kde se slalomy určitě pořád jezdí je malé náměstíčko Place du Palais Royal v centru. Že je z jedné strany Louvre – muzeum s úžasnými sbírkami, z druhé Královský palác – momentálně sídlo ministerstva kultury a státní rady a na zbylých stranách luxusní hotely, nikoho neomezuje. Prostě je tu dobrej povrch, příjemnej plácek v centru, tak se tu jezdí a skáče. Ne, nemyslete na plochu za Novou scénou Národního divadla v Praze, ani na všechna ta mramorová nádvoří Pražského hradu. Přece si nemůžeme ničit historická místa jejich používáním! To by to tu vypadalo!

Další šikovný a přístupný místa a plácky jsou třeba u Invalidovny nebo pod Trocaderem u Eiffelky, přímo před radnicí a určitě taky na vnitřním nádvoří Louvre.

Teprve poslední rok, dva, začali i pařížani skákat. Možná je to tím, že tam nemají moc přirozených překážek v podobě schodů a kopců. Viděli jsme i něco málo triků třeba na La Defence. Tam jsou přece jenom nějaký ty zídky, schody a zábradlí, který provokujou ke zdolání.

Takže 11 z 10 bruslařů doporučuje – pokud máte rádi na nohou svoje malá kolečka a náhodou jedete do Paříže, tak brusle rozhodně vemte s sebou. Užijete si. Koho by zajímaly nějaké další podrobnosti, napište mi.

Gája
foto: XAX, Gája a Hugo

© [TiK] Petr Knopp