Jak se bruslí v Paříži?

Mnohem líp než v Praze. To je první zjištění, které jsme udělali. A čím to je?

Povrchy - asi proto, že francouzi docela rádi stávkují a demonstrují a nemusí to dopadnout vždycky úplně mírumilovně, zjistili, že jakákoli dlažba je životu nebezpečná věc, o ohrožení výloh obchodů nemluvě. Tak všechny velké bulváry vylili krásným čistým asfaltem, nebo na zem položili velké rovné desky. Nevím, jak to France Telecom dělá, ale určitě jinak než ten náš Telecom, protože něco jako spáry a asfaltové záplaty tam prostě nenajdete. Takže projet se po jakémkoli chodníku je prostě pohoda. Přesto je lepší si vybrat široký bulvár, co mívá i široký chodník. Oni mají totiž takový zlozvyk po těch bulvárech dost chodit a taky tam posedávat v kavárničkách a tak někdy hustota chodců v užších místech trochu znepříjemňuje jízdu.

Terén - další předností je, že je Paříž úžasně placatá, takže si můžou troufnout i lidi, kteří neumí zabrzdit na fleku, i ti, kteří neradi šlapou do kopečka. Jediný kopec v celém městě je Montmartre a tam je fakt lepší jít večer a pěšky.

Atmosféra – pařížani jsou zvyklí na všelijaké výstřelky a francouzi vůbec jsou hodně tolerantní. Takže pokud chcete sjíždět na nádvoří Louvre schody, nebo se tam rozhodnou líbat dvě holky (sorry k tomu fotku nemám :-), je jim to prostě jedno. Neviděla jsem, že by se nad bruslařema někdo sebeméně pozastavil, natož aby nadával, jak se mi v Praze stává docela běžně. Akorát se oficiálně s bruslema nesmí do metra, ale vyjímky potvrzují pravidlo, že?

Podpora – jejich tolerance nekončí u hesla „Žít a nechat žít“, ale projevuje se i v činech. Páni radní si na rozdíl od těch našich uvědomují, že i bruslař je volič a že to není hrstka úchylnejch puberťáků, ale docela spousta lidí, kteří si chtějí zajezdit. Proto pro bruslaře pořádají akce, při kterých zastaví nebo omezí dopravu, nařídí policejní doprovod jako ochranu bruslařů před auty a kdo chce, může si sjet několikrát týdně určenou trasu po silnici a bez rizika. Zato masově. Kromě toho v sezóně každou neděli od 8-17 hod zavřou dvě silnice na nábřeží Seiny a udělají z nich pěší a cyklistickou stezku. Jedna měří 3, druhá 7 km a obě vedou hezkým prostředím v centru Paříže. Nejvíc je tam bruslařů, ale nechybějí ani pěší odvážlivci, nebo cyklisti.

Zkusili jsme jezdit svobodně vlastní trasou, ale i organizovaně na nábřeží. A jak se nám to líbilo?

Organizované uzávěrky nábřeží jsou fajn, hlavně dopoledne. Odpoledne už je tam docela husto, takže se člověk nesmí moc divit, když se občas s někým, nebo někoho srazí. Sjezdy Paříží po silnicích jsme sice potkali, ale nikdy jsme předem nezjistili kdy a odkud se jede, takže jsme jenom smutně koukali, jako na potvoru vždycky zrovna pěší.

Vlastní trasa se vyplatí, zejména, když to tam člověk už trochu zná. Pokud ne, tak snad několik obecných rad. Širší bulváry mají širší chodníky a líp se tam jede. Naprostým bruslařským snem je Champs Elysées, která má klidně i desetimetrové chodníky, nádherný povrch a je příjemně s kopečka. Samozřejmě jen v případě, že začnete u Vítězného oblouku. Nemluvě o tom, že je to nevyhnutelná turistická trasa - asi jako u nás pro cizince návštěva Václaváku. Dole se dá pokračovat až na Place de la Concorde a dál. Ne, rovně do Tulierijských zahrad to nejde kvůli písku, ale dá se uhnout doleva k Madeleine nebo doprava k nábřeží.

Pokračování...

© [TiK] Petr Knopp