AutoMat aneb jízda Prahou. Jak to viděl Luboš

Diskuze k článku/akci

Určitě to znáte. Takový ten pocit, kdy děláte něco aniž si jste úplně jisti proč a pravý význam slova důvody byste v tu chvíli hledali marně. Okolí vás bombarduje informacemi a reklamou, člověk kolikrát koupí sebevětší nesmysl, přestože ho ani nepotřebuje, jakoby nás občas kdosi vodil za ručičku a nabádal, tohle je správné, tak to má být. Někdo tomu říká osud, jiný zásah ruky Boží, já tvrdím, že to je prachobyčejný výplach mozku, ať už je předmětem náboženská demagogie, či předvánoční nákupní horečka. Ale k věci. V docela podobné situaci jsme byli (alespoň já tedy určitě) po několikadenní letákové masáži upozorňující na akci Auto-Mat. Propaganda je zkrátka silná zbraň, což nikomu ze stalinských zevlů nemohlo uniknout a tak náležitě obrněni vyrazili jsme ve čtvrtek 18. září směr náměstí Jiřího z Poděbrad, abychom zjistili o co konkrétně půjde. Právě tady se totiž konal sraz akce, která si dala za cíl upozornit na nedostatek cyklostezek v hlavním městě, nesnesitelnou dopravní situaci a díky tomu i mizerné ovzduší v Praze.

Sraz na Letné proběhl dle plánu a vyrazili jsme s náležitým předstihem, jelikož mé fitness obutí ještě vězelo v kamarádově autě a ten si užíval dovolené v zemi galského kohouta, byl jsem nucen použít svá mini kolečka pečlivě likvidovaných agresivek. Bohužel i když jsem se snažil přesun nezpomalovat a nebrzdit, městská dlažba, čičistouny, koleje a doprava překovaly mou jízdu v utrpení z nejhorších. Pokud se vám někdy neúmyslně povedlo udělat grind v mezeře dlažebních kostek, víte o čem mluvím. Nicméně dorazili jsme jen o necelou čtvrthodinku později a tímto se klukům ještě jednou omlouvám.

Svůj původní nápad přijet na Jiřák autem jsem naštěstí nerealizoval a ačkoli auto vlastním a k dopravě používám, nebyla mi propagovaná myšlenka omezení provozu v centru města vůbec proti srsti. Z pohledu jak automobilisty, tak „kolisty“, je cyklostezka věc příjemná, na silnicích se nebudou plést lidé na kolech a na druhé straně se důvodů ke spokojenosti najde ještě více. Pojďme však zpět na náměstí. V době našeho příjezdu (v závěru už tramvajového, hádejte kdo jel načerno) právě probíhala informační přednáška proč, jak a kudy. Pokud toužíte zjistit více, zkuste si projít stránky organizátorů na www.automat.ecn.cz. Počet účastníků pozvolna vzrůstal, k vidění byly jak brusle, tak kola a dokonce i koloběžky a jakmile dosáhl kulminačního bodu (to mi zůstalo po povodních, většině lidí něco zmizelo, já se naučil nové slovo), přestalo se kecat a vyjelo se na trať.

Nevím nakolik celá záležitost splnila svůj účel, vezmu-li v potaz následující události. Jestli si dokážete představit peloton přibližně stovky lidí na všemožných samohybech, kterak se řítí Vinohradskou třídou, magistrálou, Nuselským mostem a dalšími ulicemi naší matičky stověžaté, s veselými úsměvy na tvářích, pískají na píšťalky, zvoní na zvonky u biciklů, rozdávají letáky a nebo jen tak povykují dávajíc najevo svou nekončící euforii z toho, že se dostali na místa kam se člověk neautomobilní podívá pouze chce-li spáchat sebevraždu zvlášť nepěkným způsobem, jste stěží v půlce reality jak nevšední zážitek to byl. Dokonce jsem v rámci davu zkusil i několik downhillů, které jinak příliš v oblibě nemám (jsem holt takový krajinkář, spíš se kochám pohledem na pěkné kompozice popředí s pozadím). Co mě osobně zklamalo nejvíce, byla neohleduplnost některých řidičů, kteří jen aby si o pár minut zlepšili mezičas, předjížděli přes plnou čáru v nepřehledných zatáčkách, zkracovali si cestu přes zatravněné plochy a ohrožovali zdraví nejen své, ale i svých kolegů v protisměru. To že se chovali naprosto bezohledně i k té rozjrařené skupince lidiček co pro svůj názor a celkově vzato i pro ostatní Pražany něco bezbolestným způsobem podnikli, nechávám bez komentáře.

Závěr se dal docela předpokládat. Policie hodna své pověsti ignorovala případné porušování dopravních předpisů a zablokovala až jedinou cyklistickou stezku, kde se naopak neporušovalo vůbec nic. Došlo k slovní výměně názorů, kdy policie tvrdila, že při takovém počtu se musí vše nahlásit (stejně je to zvláštní zákon, do megahypermarketů chodí za stejným účelem denně tisíce lidí a také na svojí aktivitu nepotřebují povolení, přejezd z jednoho konce Prahy na druhý také nehlásíte policii ani městskému úřadu a zkuste si spočítat kolik lidí najednou dělá totéž), došlo i na tvrzení, že kvůli těm několika občanům na kolech museli odjet od případu přepadené babičky (máme to ale hrdiny hodné vyznamenání, místo boje s prchajícím zločincem se vydají napospas šíleným cyklistům), došlo i na smích z naší strany, došlo i na zatýkání z jejich strany. Zkrátka došlo k mnohému. Hlavně my jsme došli k názoru, že ač to bylo docela vesele strávené odpoledne, na Letné je také dobře a vyrazili jsme směrem k domovu. Samozřejmě že proběhlo podvečerní pivko, ještě aby ne, jsme přece Češi!

Lubos Vlk

© [TiK] Petr Knopp