III. Vltavský maraton na kolečkových bruslích

Den konání: neděle 22. 6. 2003, start v 11:00, Braník – ulice Vltavanů

Ráno jsem chtěl vstát včas, abych se v klidu a vydatně nasnídal a ještě si koupit nějaké výživné snacky, abych měl čím „dopovat“ při závodě. Jelikož jsem se ale byl včera projet před závodem, což se mimochodem zvrhlo v trip Skalka-Palačák-Braník-Letná-Palačák-Skalka-domov (celkem asi 50 km), tak jsem byl dost „vyjetej“ a unavenej. Tudíž jsem si schrupnul trochu déle, než bylo záhodno. Snídani jsem do sebe jakžtakž naházel, nic jsem si koupit nikde nestihl (všechny dosažitelné krámy měly zavřeno – neděle) a dorazil na místo. Zde jsem projel celou ulici Vltavanů, kde se závod měl konat, od shora dolů (nějakých 5-6 km), ale stanoviště registrace nikde! Nakonec jsem musel zarazit nějakého jiného bruslaře, který už mě nasměroval správným směrem (tímto bych pokáral organizátory za špatné informování veřejnosti). Zaregistroval jsem se k 42km závodu (20 kol) a čekal na začátek. Bylo zde asi 40 lidí (mužů/chlapců a žen/dívek), kteří byli rozděleni podle věku do šesti kategorií. Nejstarší (19->) si mohli vybrat mezi 21 a 42 km. Potkal jsem tu chlapíka, co ho vídávám na Letný a dali jsme se do řeči. Z Michala (toť on) vypadlo, že maratón nejede poprvé a že by si chtěl zlepšit osobák, který má (2h 12min nebo tak nějak). Dohodli jsme se, že pojedeme spolu.

Start: A už to frčí, samozřejmě 5ti kolečkový experti hned odsvit do nenávratna, ale to se dalo čekat a navíc jeli jen půlmaratón, takže do toho šlapali hned z kraje. My s Michalem zvolili, po počáteční předjížděcí tlačenici s dětmi, vcelku hodně svižné tempo (kolo 2,1 km cca za 6:15), které jsme udržovali a střídali se v rozrážení místy opravdu nepříjemného větru (hlavně u vody). Tohle nám vydrželo 6 kol, ale pak nás rozdělili cyklisti (kteří tu mimochodem neměli co dělat, páni policisté), kteří byli tak „ohleduplní „, že jeli vedle sebe a pomalu, tudíž jsem musel brzdit a Michal se mi zákonitě vzdaloval. To mě dopálilo a předběhl jsem je po trávě (fakt nejeli nijak moc rychle!) a zkusil stíhací jízdu. Kolo jsem stíhal, ale začaly se ozývat včerejší kilometry, což bych ještě možná překousl, ale hlavně jsem dostal úplně ukrutném hlad, takže jsem dojel 7. kolo a zabalil to s tím, že se musím někam zajít najíst nebo padnu.

Po obědě (dvojitém, pro jistotu) jsem se vrátil – Michal jel pořád tím svým tempem (holt už v tom má grif), zrovna projížděl 16. kolo. V 18. jsem se k němu s občerstvením přidal a pomohl mu, že mohl jet v závěsu a trochu si vydechl. To samé i v 19. kole, ale poslední chtěl dát už sám. Nakonec slavně skončil třetí s časem kolem 2:15, druhý měl čas 1:56 a první dokonce 1:50 (fakt machři). Gratuluji všem, co dojeli. Příště musím zvolit trochu mírnější přípravu – holt začátečnické chybky :o)

Každopádně to bylo moc fajn, i když mohlo občerstvení zahrnovat aspoň něco k snědku (banány, pomeranče), protože voda je fajn, ale rozhodně se jí člověk nenají. Jinak pořadatelům děkuji za takovou báječnou akci, kterou podpořili i pěknými cenami, a těším se na naše další setkání.

ICE

© [TiK] Petr Knopp