Narozeniny - aneb brusle a děti

"Tatí ja chci taky bruslit," ukecávala mě minulý pátek v podvečer Bětka inspirovaná pohledem na rodinku na rekreačních in-linech, která to zkoušela na asfaltu poblíž našeho domu. "No uvidíme," chlácholil jsem ji, ale nedala se. Tak dlouho škemrala, až jsem si vzpomněl, že máme v kůlně staré inliny po jejích sourozencích. Ty malé, jí byly asi o tři čísla větší, ty velké mi byly asi o dvě čísla menší. Tak jdem to zkusit. Bětce to jde a mně docela taky.

První pocity jsou něco mezi bruslemi na led a lyžemi. Dobrá, třeba jí to přejde. Nepřešlo a tak jsem večer kouknul na net, jak to vlastně s těma bruslema je. Na Googlu mezi prvními odkazy www.tik.cz. Se zdá, že to jsou prima lidi a asi nejspíš taky z Prahy. OK. Stáhnul jsem knížku v pdf a za dvě hoďky všelijakých studií v knížce a na webu jsem zíkal jakýs takýs teoretický základ.

Je jasné, že potřebujeme mít brusle o správné velikosti. Tak zkusíme při nejbližší příležitosti zajet do Stromovky do půjčovny, pak se uvidí. V sobotu máme jiným program, ale po naléhání Bětky, kterou to nepouští, se jdeme na chvíli mrknout do Drapa Sportu na Černý most. Tedy jsou tam malinký pěkný brusle štelovací na tři velikosti za 1000 Kč. Bětka si je zkouší a přidělává vrásky personálu, když tam půlhodiny krouží a sem tam poráží stojany s trikama. Když Bětka, tak nemůže jezit sama, tak si je zkusím i já. Z několika entry modelů jsem nakonec dle rady na webu vybral ty, co se mi zdály nejlíp na nohu; naštěstí byly i nejlevnější cca 1600 Kč, a k tomu jsem vzal ještě sadu chráničů pro Bětku za 400 Kč. Tak máme to komplet, přilba je doma, cyklistická.

Na netu jsme zjistili, že lze dobře inlinit na cyklistické stezce od nás z Počernic do Klánovic. Tak jdem. Chodníky trochu drncají. Začínám vnímat nový rozměr dosud netušený: drsnost povrchu chodníku! Pohyb je ale úžasný, zejména, když narazíme na něco hodně hladkého.

Bětka občas spadne, a chrániče fungují, hned se zase zvedne, a záhy pochopí, že při pádu na chrániče zápěstí musí mít natažené prstíky, jak se radí v návodech na netu. Nic ji prý nebolí, jen občas zadek, zda by taky nešlo dát nějaké polstrování na zadek?

Snad něco potom vymyslíme. Já taky občas spadnu, zejména, když nezvládnu jízdu s Bětkou z ruku, a brzy uznávám, že i já bych potřeboval nějaké chrániče, zřejmě jen na nyní už trošku otlučené dlaně u zápěstí. Ostatní části těla jsou pády celkem netknuté.

Zastavování brzdou dle návodů na webu docela jde, navíc zjišťujeme, že se dobře zastavuje u plotů a zdí nebo kandelábrů. Jo a taky to zpomaluje a nakonec zastaví, když dám špičky bot k sobě a jakoby lehounce plužím, aspoň na rovině nebo z mírného kopečku. Tak myslím, že nás to chytlo. V neděli ještě jeden výlet až do Klánovic. A na pondělí to zkusíme navečer do Stromovky, dle TiKova blogu tam bude snad Tygřík na nějakém koncertě?

Počasí úžasný, obouváme brusle. To už jsem si koupil za 300 Kč na ochranu dlaní cyklistické rukavice, abych Bětku mohl dobře držet za ručičku. Tygříka sice nepotkáváme (teda zatím se neznáme, tak ani nevíme :), ale zjišťujeme, že Stromovka má ještě hladší povrch než známe z počernické stezky. Je to fakt dobrý. Sjíždíme mini downhillem kolem Maroldova panorámatu a uprostřed Bětuška trošku drsněji padá, ale dobrý chrániče zafungovaly. Hned se jdeme naučit, jak se brzdí v trávě. Vjíždíme do trávy a než nás setrvačnost vystřelí nosem k zemi, začneme drobnými krůčky běžet. Prima, funguje to.

Kroužíme kolem Šlechtovky. Pádů je mnohem míň, Bětka asi 5, já tři. Všude kolem sposta lidí a spousta z nich na bruslích. "Tatí, ale nejsou tu děti," smutní Bětka. Potkali jsme asi jen dvě a na Bětuščino seznamovaní moc nereagovaly. No bylo už víc k večeru, snad příště.

Včerejší výlet byl pak po Počernicích a zase míň pádů a Bětunka z půlky jezdí suverénně sama bez držení za tatínkovu ruku. Tentokrát byla na zemi třikrát, já ani jednou.

No a to je zatím vše, zítra jedem zas asi na Ladronku. Hrozně nás to oba baví, a třeba těchto pár postřehů může být inspirací pro někoho jiného, stejně jako nám pomohly informace a článečky na webech od nadšenců jako je třeba Tik, díky. No a vlastně, abych nezapomněl: Tak jsme právě s inliny zakončili oslavy narozenin - Bětce bylo včera 5, mě před třemi týdny o 35 let víc.

Standa

© [TiK] Petr Knopp